Hvězdička, která se bála sestoupit: Lumi

Hvězdná obloha – Hvězdička, která se bála sestoupit

Pohádka na dobrou noc

VYPRAVĚČ: Vysoko, převysoko nad našimi hlavami je místo, které přes den skoro vůbec nevidíme.

Ukáže se až tehdy, když slunce zapadne za obzor, města pomalu ztichnou a děti se uloží do svých postýlek.

Jmenuje se...

VYPRAVĚČ: Hvězdná obloha.

Není to ale obyčejná obloha.

Je to kouzelný svět malých hvězdiček.

Každá z nich má své jméno, svůj malý domeček mezi obláčky a svou vlastní lucerničkovou záři.

A každou noc dostanou některé hvězdičky velmi důležitý úkol.

Sestoupí o kousek níž k Zemi a vyprávějí dětem příběhy, aby se jim krásně usínalo.

VYPRAVĚČ: Jednoho večera se obloha zbarvila do tmavomodra.

Měsíc se pomalu vyhoupl zpoza obláčku a hvězdičky se jedna po druhé rozsvěcovaly.

VYPRAVĚČ: Cink...

Rozsvítila se první.

Cink...

Druhá.

Cink...

Třetí.

A úplně na kraji Hvězdné oblohy se rozsvítila i malá hvězdička jménem Lumi.

Lumi byla ze všech hvězdiček jedna z nejmenších.

Měla pět měkkých zlatých cípů, maličkou lucerničku, a když se usmála, její světlo bylo teplé jako světýlko u dětské postýlky.

Jenže dnes večer se Lumi neusmívala.

Seděla na malém obláčku, objímala svou lucerničku a dívala se dolů na Zemi.

MĚSÍC hlubokým, laskavým, klidným hlasem: Dnes je tvůj velký večer.

VYPRAVĚČ: Byl to starý Měsíc.

Každou noc dohlížel na všechny hvězdičky.

Věděl, která hvězdička má kam letět, které dítě potřebuje veselý příběh a které potřebuje před spaním trochu uklidnit.