Žofka a obláček – Výlet za zvířátky

Žofka a obláček – Výlet za zvířátky

Pohádka na dobrou noc

VYPRAVĚČ: Byl jednou jeden malý domeček na konci tiché vesničky. A v tom domečku bydlela holčička jménem Žofka.

Žofka měla krásné blond vlásky a v nich velkou mašli, kterou moc ráda nosila.

Jednoho večera už bylo všechno připravené na spaní.

Sluníčko dávno zapadlo za kopce. Na obloze svítil měsíc a kolem něj mrkaly malé hvězdičky.

Žofka ležela ve své postýlce a dívala se z okna.

ŽOFKA: Dobrou noc, hvězdičky.

Dobrou noc, měsíčku.

VYPRAVĚČ: A právě když chtěla zavřít očka, u okna se objevilo něco bílého.

Nejdřív to vypadalo jako malý chomáček vaty.

Chomáček se pomalu přiblížil k oknu.

Měl dvě veselá očka, růžové tvářičky a široký úsměv.

Byl to obláček.

OBLÁČEK: Ahoj, Žofko.

VYPRAVĚČ: Žofka se překvapeně posadila.

ŽOFKA: Ty umíš mluvit?

OBLÁČEK: Samozřejmě. A umím i létat. Chtěla by ses se mnou před spaním trochu svézt?

VYPRAVĚČ: Žofka se podívala na svou měkkou peřinku.

Potom na obláček.

A potom zase na peřinku.

ŽOFKA: Ale jenom na chviličku. Protože už je čas spinkat.

VYPRAVĚČ: Obláček přiletěl až k oknu.

Žofka si na něj opatrně sedla.

Byl měkoučký.

Měkčí než polštář.

Měkčí než peřinka.

A možná ještě měkčí než ta nejjemnější vata na světě.

OBLÁČEK: Drž se!

VYPRAVĚČ: Fíííí...

Tiše se vznesli nad dům.

Žofka viděla pod sebou svou vesničku. Domečky měly zhasnutá okna a všichni už pomalu spali.

ŽOFKA: Kam poletíme?

OBLÁČEK: Podíváme se, jak se zvířátka chystají ke spánku.