Panenka, která se naučila tančit

Panenka, která se naučila tančit

Pohádka na dobrou noc

VYPRAVĚČ: V jednom malém domečku na konci tiché ulice bydlela holčička jménem Dorotka.

Dorotka měla ve svém pokojíčku spoustu hraček. Barevné kostky, plyšového medvídka, dřevěného koníka i velkou krabici plnou pastelek.

Ale ze všech hraček měla nejraději jednu.

Panenku jménem Lili.

Lili měla dlouhé hnědé vlasy, modrá očička a krásné růžové šaty, které se při každém pohybu jemně zavlnily.

Každý večer si ji Dorotka uložila vedle sebe do postele.

A právě tam jí vyprávěla svá největší tajemství.

Jednoho večera, když za oknem svítil velký měsíc, Dorotka panenku objala a potichoučku jí řekla:

DOROTKA něžně, dětsky: „Lili... víš, co bych si ze všeho nejvíc přála?“

VYPRAVĚČ: Panenka samozřejmě neodpověděla.

Aspoň ne tehdy, když byla Dorotka vzhůru.

DOROTKA: „Přála bych si, abys uměla tančit.“

VYPRAVĚČ: Dorotka se usmála.

DOROTKA nadšeně: „Kdybys uměla tančit, ukázala bych tě všem dětem. A řekla bych jim: Podívejte! Tohle je moje Lili. Moje panenka umí opravdu tančit!“

VYPRAVĚČ: Potom panenku políbila na čelo.

DOROTKA potichoučku: „Dobrou noc, Lili.“

VYPRAVĚČ: Za chvilku už Dorotka klidně spala.

Pokojíček ztichl.

Tik...

tak...

tik...

tak...

ozývaly se hodiny.

Měsíční světlo pomalu putovalo po podlaze, až se dotklo Lilina obličeje.

A tehdy...

Lili otevřela oči.

LILI překvapeně, ale potichu: „Dorotka si přeje, abych uměla tančit...“

VYPRAVĚČ: Panenka se posadila.

Podívala se na spící holčičku a potom na své malé nožičky.